Aklimatizace dá zabrat. Chvilky trapnosti, kdy se kolem vás postaví deset dospělých kluků a chtějí, abyste jim zazpívali nebo zatancovali, střídají chvilky chaosu, kdy se chystá nějaká akce, ale všichni mluví kannadsky a vy nemáte tušení, co se děje. Přesto (ale možná i díky tomu) jsem si Hospet už oblíbila a cítím se tu jako doma.

První postřehy

Jezdí se vlevo (nebo spíše vlevo)

Pokud ale někdy pojedete v protisměru, nevadí. Hlavně když každé tři vteřiny použijete klakson. Základní pravidlo totiž je: nejdřív jede ten, co agresivněji troubí. Jen pozor na všudypřítomné lidi, krávy, prasata, psi a výmoly v silnici. Všechno je neodmyslitelnou součástí indického provozu. Zato dopravní značení chybí. Sami Indové říkají, že kdo je schopen řídit v Indii, může řídit kdekoliv jinde na světě.

Čím jižnější Indie, tím pálivější jídlo

V tomto ohledu jsem si místo pro dobrovolnou službu nevybrala úplně nejlépe. Pálivé jídlo je zde ke snídani, obědu i večeři. Můžete ho ale zajíst extrémně sladkými pochutinami 😉 Naštěstí místní skvělá kuchařka je vycvičená bývalými dobrovolníky a je schopná a ochotná uvařit cokoliv.

Jí se pravou rukou

Vidličku a nůž tu najdete málo kde. Jí se pravou rukou a nejčastěji v sedě na zemi. Proti evropské kultuře stolování je to opravdu velký rozdíl, ale zvyknout se dá na všechno.

Vysoké teploty

Hospet je velmi teplé místo – denní teploty pravidelně překračují 35 °C. Jsem v podstatě neustále zpocená, a to nastává zima. Léto přijde až v březnu – to bude ještě o cca 10 °C víc. Mám se na co těšit 🙂

Náboženská tolerance

Celkem snadno se může stát, že na ranní mši v salesiánském centru Don Bosco budete sedět mezi hinduistou a muslimem. Všechna náboženství se zde navzájem respektují, což pro nás může být těžko pochopitelné. Pro Indy je zas těžko pochopitelný náš ateismus. Do kostela se vstupuje bez bot. Muži a ženy sedí odděleně (často přímo na zemi).

Samí Indové

Zatím jsem potkala jen samé Indy, Indky a Inďata 🙂 Když jdu po městě nebo jedu do školy za dětmi, běžně se stává, že na mě lidi volají a mávají nebo alespoň zírají. Přestože se snažím zapadnout díky indickému oblečení (ženy chodí zahalené od ramen po kotníky), stejně vzbuzuji pozornost… Markéta Vagenknechtová