Stereotypy, pověry, domýšlení… každý s tím bojuje po svém
Pár dní po příjezdu jsem přebrala zpět třídy prvního a třetího ročníku a pokračuji ve vyučování Religion. Je to takový předmět, ve kterém mám velkou volnost a žádný sylabus. Na začátku jsem od otce ředitele dostala instrukce, ať se studenty mluvím o hodnotách, vztazích, víře, sociálních dovednostech, sexualitě a podobně. Je to velká výzva. Náročná. A vzácná. Jedním z témat, o kterém jsem v minulých týdnech se studenty hovořila, jsou stereotypy a diskriminace. Od místních vím, že zejména postavení žen se má v Tanzanii kam posunout. Proto jsem chtěla tuto otázku otevřít s našimi mladými. Má-li to někdo změnit, musí to být oni. Protože mladí jsou budoucností každé společnosti. A tak jsme mluvili a diskutovali. Dozvěděla jsem se, že typickým stereotypem, zejména u vesnického obyvatelstva, je přesvědčení o zbytečnosti vzdělávání žen. Chlapci jsou v rodinách ve studiu často podporování. Děvčata zůstávají doma, zastávají domácí práce a farmaření. Převládá (mylná!) domněnka, že dívky zkrátka nejsou tak chytré jako kluci. A také obava, že se dcera na škole nechá přivést do jiného stavu, za to bude vyloučena a nebude moci dostudovat (tak je to skutečně i legislativně ukotveno). Doposud zaplacené školné tak přijde vniveč. Svobodnou matku je navíc těžší provdat.Pár dolarů a krav a může se strojit svatba
V Tanzanii se stále všeobecně uplatňuje tradice tzv. bride price. Chce-li se muž oženit, musí rodině nevěsty uhradit smluvenou sumu v penězích či kravách. (Ano, v kravách!) Dovedeme si tedy představit, že pro rodinu je výhodnější dceru provdat než ji poslat na studia, kde jednak riskují, že o odměnu přijdou, a ještě k tomu musí platit vysoké školné. Právě bride price je dle mého názoru jedním z kořenů nedostatku úcty k ženám. Mohla jsem to vidět i u svých studentů. Jeden z chlapců v hodině, doufám, že napůl v žertu, argumentoval tím, že když si muž ženu zaplatí, měla by se ona o něj starat, prát, uklízet, vařit a farmařit. Jednoduše řečeno, zaplatíš si ženu, tak chceš, aby „fungovala“. Hotovo. Naštěstí máme genderově namíchané třídy, a tak se děvčata proti tomuto názoru mohla razantně vyhradit.Co s tím a kdo to má změnit?
Vymýšleli jsme se studenty způsoby, jako pomoci ve společnosti konkrétní stereotypy překonat. Nejvíce padaly návrhy různých forem vzdělávání obyvatelstva, od lokálních seminářů na vesnicích, například při farnostech, přes masmédia až po zavedení určitých legislativních opatření. Osobně jsem toho názoru, že velmi pomáhá, když chlapci a děvčata studují na střední škole společně, pokud možno ve vyrovnaném poměru. Učí se tak nejen komunikaci mezi sebou, ale také vzájemné úctě. Mnoho škol v Tanzanii je genderově rozdělených. U nás však studují obě pohlaví společně. Naši salesiáni se snaží děvčata podporovat a povzbuzovat. A skutečně v některých třídách, zejména ve vyšších ročnících na tzv. A-levelu, jsou často děvčata ve vedení, co se výsledků týče.Hongera sana wasichana! (ve svahilštině: Gratuluji, děvčata!)
A které stereotypy (respektive pověry) mě nejvíce pobavily? Třeba ta, podle které žena v období menstruace nesmí nosit vodu a zalívat nic v zahradě, protože se v některých venkovských oblastech věří, že by rostliny uschly. Taková žena je zkrátka nečistá a nemá v zahradě co dělat. Potom také přesvědčení, že ženy v těhotenství nesmí jíst vajíčka, jinak by dítě bylo plešaté.