Radosti a starosti s dáváním

Mezinárodní den žen se slaví i mezi africkými národy. Svátek připadl na neděli, a tak mě napadlo, že bychom se sborem mohli nacvičit písničku pro maminky. Zkoušíme. Píseň je v angličtině, tak to trochu trvá. Zpaměti to nezvládneme. Nakonec jsem napsala text na tabuli, kterou jsem pak během zpívání před dětmi držela. Jeden nápad by byl málo, tak jsem vymyslela i dárky pro maminky. Muffin a mýdlo, které místní ženy používají na praní. Od čtvrtku jsem pekla. Celkem 80 muffinů. Vůbec se mi nedařilo. Mýdel máme 70. Aby to trochu vypadalo, zabalila jsem je do papírů z tiskárny a zavázala provázkem. Pro všechny ženy máme obrázek s P. Marií.

Improvizace vede

Přišel den D. Nervozitou jsem vstala už před budíkem. Snídám a děti už klepou na dveře. Pane učiteli, už je čas. Dary jsme přemístili do kostela a zkoušeli s kytarou. Hrál tradičně Fr. Mariusz, protože bratr Godfrey neměl čas a papír s akordy, který jsem mu dala, ztratil. A řekl mi to v sobotu k večeru. Míru spolehlivosti některých fakt nepochopím. Ale naštěstí nás Mariusz zachránil. Tak tedy zkoušíme. K obětování zpíváme mariánskou píseň „There is a woman I love so much“, kterou někteří zkomolili na „Dalitso woman I love so much“. Dalitso je náš druhý aspirant v komunitě. To mi připomnělo koledu „A star, a star, dancing in the night…“, kde zase improvizovali „Ester, Ester, dancing in the night“.

Rozdávat dárky už zvládám

Maminkám jsme zpívali ke konci mše, děti si nastoupily dopředu. Sklidily velký potlesk. Po mši se začalo rozdávat. Mám jmenný seznam, nic jiného tu na ně totiž neplatí. Když je postavíte do řady, za tři vteřiny se přemění na kouli s vystrčenýma rukama. Nebo, pokud řada vydrží, chodí za vámi pořád dokola, že ještě nedostali. Jak Šmudla ve Sněhurce pro pusu. Zjistila jsem, že mám ve sboru plno sourozenců. Dokonce i čtyři. To jsem zjišťovala, aby každá maminka měla jen jeden dárek. Tato část rozdávání ještě proběhla poklidně a spořádaně.

Každý chce ještě víc a větší

Jenže pak jsem chtěla obdarovat katechetku, naši kuchařku, farmářku a další, ve farnosti aktivní, ženy. Vydali jsme se s manažerem sboru a košíky směrem do kostela. To jsem neměla dělat. Hned mě obklíčily ženy různého věku i rozměrů. Neměla jsem šanci. Pokřikovaly, že ony nedostaly, a že nemají dceru, která by mohla chodit zpívat do sboru. Ke katechetce jsem se ještě s obtížemi dostala, ale k dalším už ne. Stoupl si přede mě pan s nálepkou na brýlích, co čte ohlášky. Řekl, že děláme v kostele hluk, abychom šli ven. Taky bych někdy chtěla, aby si vzal ty svoje sešity a šel číst ohlášky, s délkou konkurující kázání, ven.

Ale zpět k zápletce

Připadala jsem si jako rocková hvězda. Akorát teda žádný podpis nikdo nechtěl. Úspěšně obdarovaná kuchařka i farmářka. Pořád jsem obklíčená. Jsem sama, Godfrey i oba aspiranti zmizeli. Ukazují mi děti v šátku v naději, že se nad miminkem slituju a dám jim dárek. Stejný fígl používají i u rozdávání bonbónů. Najednou se počet jejich dětí zvýší. Manažer sboru se snaží uhlídat muffiny v košíku. Ruce ke mně vztahují i děti ze sboru, které už dávno dárek dostaly. Ženy se snaží mi vytrhnout mýdlo z ruky. Utíkáme se schovat do domu. Je zamčený. Nemám klíče. Manažer vymýšlí plán B. Běžíme směrem do zahrady obehnané zdí se dveřmi na petlici. Uf. Sedím na schodech, jenom nechápavě zírám a chce se mi brečet.

Slzami to nekončí

Najednou pod dveřmi lítají kameny. Schováváme se hlouběji, v oratoři. Počítáme děti a zbylé muffiny. Dělíme na čtvrtiny. Mezitím jsme získali klíče. Zadním vchodem vtahuju košíky dovnitř. Před domem se už dav rozpustil. Děti ještě nechtějí domů, a tak se hraje fotbal. Pak z nich vylezlo, že nám z minulého zájezdu zbyla mouka a olej. Budou si vařit oběd. Náš sklad přispívá kousky sóji. Ví to jen ten sklad a já. Tak pšt. Obědváme venku. Zase to mají výborné! Ale byla jsem z toho všeho přešlá, tak jsem šla navštívit naši kuchařku Angelu, která je opravdu anděl. Záminkou bylo, že jí nesu dárek k MDŽ od naší komunity (v batohu, aby nikdo neviděl, co nesu). Ve skutečnosti jsem se potřebovala někomu vybrečet. Cestou tradiční věty: Jak se máš? Kam jdeš? Sladkosti! Balónek! Žvýkačku! a Sušenku! Zrychlila jsem. Oni moc rychle chodit neumí.

Jiný kraji, jiný mrav

Už se blížím k domu. Počet párů bot přede dveřmi věstí návštěvu. Angela má domácí kino. Jako že sousedi se přišli dívat na televizi. Ach jo! Předávám jí dárek. Po chvilce mi řekla, že si prý místní ženy stěžovaly, že jsem jim dala moc malé mýdlo. Potřebujou ho víc. Tak to mě už fakt dostalo. Angela jim řekla, že by mohly být aspoň trochu vděčné. Poznamenala, že ony neumí říkat děkuji… Řekla jsem si, že to je naposled, co jsem něco takového udělala. Nevěřila jsem na slovní spojení jiná mentalita. Ale okusila jsem ho na vlastní kůži.

Večerní pohlazení po duši

Nedělní rozladění mě provázelo celým dnem. Až do večeře. Po ní jsem totiž dostala dárky k MDŽ! Vůbec jsem nečekala, že něco dostanu. „Ale vždyť jsi člen rodiny.“ To je hezké. Šampus, chitenge (látka, kterou si ženy vážou), bonbony, hladká mouka a plechovka broskví. Asi mi Mariusz chtěl naznačit, že mám udělat koláč. Nálada se okamžitě změnila. Den tedy k mému překvapení neskončil tak tragicky.

Volný den po svátku je dobrý nápad

Teď k tomu zákonu, který by se měl určitě zavést i u nás. Tak tedy: Pokud státní svátek připadá na neděli, následující pondělí je volno. Takže všichni stihnou vystřízlivět. V pondělí jsem mohla odpočívat. Náš kněz po mši oznámil, že se mají kluci ujistit, že nic nedělám. Protože je můj den. Kluci prostřeli, umyli nádobí i uklidili. Vzala jsem si volno z oratoře. Můj den! A v 14:30 klepání na dveře. „Kde je Ester?“ Godfrey: „Dneska nepřijde, má volno.“ „Zavolej mi ji.“ Ach jo. „Ahoj, co potřebuješ?“ „Klíče od oratoře.“ A ty ti Godfrey dát nemohl? Ne!

V pokračování uvidíte:

V dalším díle, předpokládám stále Karanténního čtení, se dočtete, že i v Zambii najde čeština své uplatnění, za jak dlouho sem dorazí balík z ČR a za jak dlouho do ČR. Pak také něco o tom, jak je to s kolonavirem v Zambii. Nemůžu zůstat pozadu za CNN a BBC. Zkomolený název je taky výmysl dětí. Kolona v Bemba znamená růženec. Ty jo, dneska je to slabé s tou délkou. Příště si půjčím sešit od pána s nálepkou. Děkuji všem, myslím na vás v modlitbě!