Nový domov, nejvzácnější dar a počítačová kreativita – Jorge popisuje první týdny v africké Angole.

Kdybych měl nějak shrnout své první dny v Africe, použil bych slovo „vítej“. Přijetí v komunitě bylo velmi vřelé, obzvláště od dětí. Přicházely ke mně aby mě pozdravily, povídaly si se mnou a někteří si dokonce půjčovaly mobily od ostatních dobrovolníků, aby si se mnou mohly udělat fotku. Jak sami můžete vidět, focení mají v oblibě. A já se zatím připravuji na začátek mé práce. Až dodnes jsem nikdy neměl možnost říct „patřím do slumu,“ teď už je to docela jinak…  Lixeira (Laystall) je odteď můj domov. Tento víkend jsem doprovázel naše „malé” herce, v místní soutěži vyhráli první místo, a teď vyráželi předvést svoji hru do finálového kola města Luanda. I když byli nejmladší skupinou, soutěžili se zkušenějšími a hru zvládli svépomocí nacvičit za méně než víkend a vyhráli druhé místo. V Lixeiře se jim podařilo vytvořit hru s názvem „Záchrana kulturních a občanských hodnot a respekt starším“. Gratulace patří hercům, režisérovi a ostatním, kteří mi dovolili s hrdostí provolávat „Sambizanga” (název jedné ze šesti městských částí tvořících Luandu), název Lixeira-Laystall totiž používají jenom místní.

Nejvzácnější dar

V Africe mám možnost učit se hodně o životním prostředí. Dnes jsem zaslechl něco, co mě vedlo k zamyšlení… Ve večerním šeru jsem si na střeše školy povídal se svým dobrým kamarádem… Trochu jsme se bavili o všem možném, ale hlavně o životě.V jednom momentu jsme se dostali k tomu, jak zabezpečují vodu u nich doma, žije totiž v oblasti bez vodovodu. Dlouho jsem se ho vyptával, až řekl to, co mě tolik zaujalo: jejich čtyřčlenná domácnost spotřebuje 8 ks 25l lahví za 3 dny. Konverzace nakonec končila konstatováním, že my, kvůli koupání, spotřebujeme vody víc. Musel jsem mu jenom pogratulovat. Co se ochrany největšího daru planety týká, jsme v Evropě vážně pozadu.

Z vašeho mála dělá Bůh velké věci

Když jsem přijel do školy, ukázali mi místnost plnou počítačů. Většina z nich byla na části, některé součástky chyběly a jejich celkový stav byl daleko horší, než ten nejmizernější počítač, co mám doma. Po dvou týdnech oprav, montování a demontování jsme najednou měli jednu novou místnost s funkčními počítači. Bez běžného vybavení se kreativita stává vaším nejlepším materiálem. I když ani teď nemáme žádnou „super mašinu”, viděl jsem nadšení dětí, které chodily kolem a netrpělivě se vyptávaly na novou učebnu. Po dva týdny jsme měli možnost pořádat „Africa Code Week”, projekt, který se snaží propagovat digitální gramotnost. V naší škole se zapojilo 1800 studentů. Někteří se naučily základy algoritmů, další jak použít myš nebo klávesnici. Jsme šťastní, že se další děti dostaly do kontaktu s počítači. Prosme Pána za počítačovou gramotnost. Jorge Fernandes, překlad Lucie Lukášová