Říkala jsem si, jak je možné, že vyčistí jen malou část a zbytku si nevšímají? Opravdu byli spokojení. A na mé otázky nechápavě mlčeli. Moje zásady hygieny trpěly. Hodně. Šla jsem ven a sedla si na krásné nádvoří a snažila se myšlenky prostě běžet a uklidnit se. Dívala se na tu spoustu jaru a vzpomínala na to, jak doma šetříme. Jak někdo koupí ekologický jar a má z toho dobrý pocit. A pak se mi to spojilo dohromady. My jsme totiž stejní. Šetříme na svém malém místě (domov, škola, Česko), ale to že obrovský kontinent jako je Afrika vnímá ekologii jinak, toho si nevšímáme. Nikdy jsem se nezajímala o mezinárodní organizace řešící otázky planety jako celku.
Zachráníme planetu?
U nás v Česku budou brzy volby. Jen bych chtěla připomenout, abychom nezapomínali na opravdu důležité věci, uvědomili si priority a hrozby a začali se o tyto věci zajímat. V jednom ekologickém pořadu někdo řekl, že planeta by musela změnit styl života, aby odvrátila nezvratné ekologické hrozby. A já jsem jen přemýšlela, zda jsme toho schopni. A tak bych v tomhle příspěvku tuhle otázku položila znovu všem: Jsme schopni opravdové změny na téhle planetě?
Jak vypadá můj den a co vlastně dělám?
Než začnu, musím popsat naše zařízení. Boy´s home v současnosti čítá 16 kluků (loni jich bylo kolem 60 a kvůli tomu zde byla zřízena i škola, v současnosti dochází do farní školy). Je to čtvercová budova s nádvořím uprostřed. Jsou zde dva pokoje, kde kluci spí. Dvě místnosti pro přípravu do školy, místnost s televizí, prádelna, jídelna, sklady, kanceláře, ložnice pro ty, kdo se o kluky starají.
Celý dům má na starosti otec Hippolyt, který to v září převzal po předchozím řediteli. Dále bratr Kenneth, který s kluky spí, žije a zároveň vše zařizuje. Pomáhá mu “Master” – starší bratr. Je tu kuchařka, farmář a já s Miou – dvě dobrovolnice. Mia je z Německa. My trávíme s kluky čas a pomáháme, kde je potřeba.
Ráno v 6 hodin jdu na ranní chvály a modlitbu. Poté je snídaně v komunitě Salesiánů. Kluci jsou už ve škole a já jsem zatím každý den dělala něco jiného – někdy čas pro sebe vyprat apod., vypomáhání s úklidem s domově, učím se vařit od kuchařky Charity. Spolu s ní chodím ve středu na trh, kde strávíme celé dopoledne. Učíme mě mluvit Twi, ale tak, že na mě prostě mluví :D. Odpoledne kluci přicházejí, mají oběd, poté si perou školní uniformy, mají hodinu na každodenní úklid domu a hry (nejčastěji fotbal, postupně budeme ale s Miou nabízet alternativní činnosti). V 6 hodin večer je růženec, sprcha, večeře a čas na studium. Večerní modlitba a spát. Přicházím na pokoj kolem 9.30 a unavená usínám.
V sobotu je více úklidu a čas pustit se do něčeho pořádného. Včera jsme pekli chleba – asi jako naše bulky, ale v počtu cca 300 kusů. Nejvtipnější je trouba, kterou jsem do té doby nikdy nikde neviděla. V neděli je mše ve farnosti a osobní volno. O víkendu se nemodlí růženec, ale ve tři hodiny je korunka k Božímu milosrdenství jako modlitba za všechny, kteří nás podporují (peněžně, materiálně, modlitbami) a za naše rodiny. Tuhle chvíli i každé ráno myslím na všechny, kteří mi pomohli a myslí na mě.Čas letí, každý den je jiný. Nevěřícně koukám, co je za datum. Během dne se mi ale i stýská po mnoha věcech či lidech. Jsou to dvě konstanty – užívání si Ghany a vzpomínání na domov. A jsem zvědavá, co přinese další den a celý tento rok.
Potěšení a mimoafrické postřehy
Mimoafrické postřehy v Africe aneb co jsem rozhodně nečekala, že potkám v Ghaně:
- stejný typ pračky jakou mám doma (i se stejnou znělkou)
- krabicové víno s nápisem: červené víno v češtině, polštině, slovenštině a asi maďarštině (vyrobeno ve Španělsku)
- někdy večer koukáme na filmy: nejčastěji Avangeres
- nejpoužívanější tiskárna je Canon 1005
- americké a evropské pop písničky
Co mě tady potěší strašně, strašně moc
- Když jdu ráno do Boy´s home a bratr Mezija mi půjčí kolo.
- Zazpívaná píseň na přivítanou od salesiánů v noviciátu (vícehlasně, mužské hlasy).
- Palačinky po ránu, které jsem usmažila.
- Italské expresso v minihrníčku, když jsem velmi unavená.
- Dárek – papája od našeho zahradníka.
- Když jsem dostala čokoládu.
- Zmínila jsem se, že by se mi hodila fixa na tabuli a za dva dny jsem ji dostala.
- Bouřky.
Petra Šmardová
