Dneska letím, letím domů, po přestupu v Dubaji najednou po 11 měsících slyším češtinu naživo, spolusedící Čech se mě ptá na Indii, proč tak dlouho, proč na celý rok, jakou to mělo cenu. Já přemýšlím a vzpomínám…
1 ryba a 5 kluků
Jednou na svátek zůstalo v centru jen 5 kluků, večeřeli jsme společně stylem „flooring“. Tedy v tureckém sedu na zemi. Najednou Kadja zaregistroval, že tu od oběda zbyla ryba (zbyla po návštěvě, kluci z masa dostávají jen kuře 1x týdně). Kadja ji pečlivě rozdělil na pět dílů .. chápete to? Menší rybu… velikosti dlaně. Následně Huli naznal, že dostal větší kousek než ostatní, svůj kousek tedy rozlomil a dal sousedům. Pak ještě jeden z jeho sousedů naznal, že toho má moc (ten kousíček ryby) a znovu přerozděloval. Chápete to? Oni normálně nemají možnost jíst maso, natož rybu, je to tu vzácnost, a ještě se takto dělí. Já tam sedím s nimi, zatím bez jídla a jsem jak ve snu. Naši kluci, tak trochu z ulice, ze slumu, nechodící do školy, a jednají takto, sami, bez příkazů. Nejsem si jistá, jestli bych v jejich věku udělala to samé. Je to jakési kouzlo okamžiku, které mě nutí být šťastná, vděčná za tu možnost tu být. A děkuji všem saleziánům, kteří dávají těmto dětem možnost být lepšími lidmi.
Příběhy dětí
Život venku vypadá jinak, většina lidí je nucena se prát o to, aby přežily, dělat všechny možné i nemožné práce. Jedna holčina mi říká, víš, moje ségra už je provdaná, ale její domov není hezké místo. Její manžel ji i děti akorát mlátí (svatba byla domluvená tak jak je tu zvykem, otce nemají, takže sňatek domluvil starší brácha, klučina mého věku). Tato žena, mladší než já, ale nechce opustit své dva syny (její manžel by si je pravděpodobně vynutil, není nikdo, kdo by se jí zastal, policie v určitých čtvrtích, některých místních komunitách nic nezmůže). Další holčina mi povídá, víš, on můj starší brácha už je po smrti. Jednou jsme měli doma větší obnos peněz. Zabili ho kvůli penězům.
Evropský život a já?!
Moc se těším domů na rodinku, kamarády …. A trochu se bojím, jak znovu začít žít tento normální Evropský život? Jak tu být pro kluky „z ulice“ i u nás doma? Jak mluvit o své zkušenosti, tak aby alespoň moji nejbližší více pochopili? Abychom si všichni stále uvědomovali, co všechno máme? Normální byt tam, takové tři pidi místnůstky, znamenali 5 lidí, jedna postel, dvě žide, dvě skříně, přenosný plynový vařič, turecký záchod a kýbl místo sprchy. Venku stojí skútr nebo motorka, žádné auto. A to je průměr, nemluvím o hodně chudé rodině, kluky z těchto bytů jsme v našem programu většinou neměli.
