Před odjezdem do Indie nám říkali, že při jídle (které je tam mimochodem hodně pálivé) používají jen pravou ruku. Levá je považována za nečistou. U jídla sedí na zemi v tureckém sedu atd. Trošku jsem znervózněla a pomyslela jsem si: “Tak to asi umřu hlady”.

Rukama i lžící

Částečně měli pravdu. Sice v některých rodinách, používají lžící (když ji mají). Ale jíst rukama je prostě považováno za tradici. Někde jedí místo z talíře z banánových listů. Nejčastěji sedí buď na zemi nebo na pletené židličce z bambusových proutků, a nebo velmi nízké ze dřeva. Takže stejně máte pocit, že sedí na zemi. Asi si dovedete představit, jak mile jsem byla překvapená a nadšená, když jsem po příjezdu uviděla v naší salesiánské jídelně velký stůl se židlemi. A dokonce příbory! Tedy kdo chce, jí rukama. Kdo chce vezme si lžíci a vidličku (příborový nůž nepoužívají).

Kromě rýže se v Meghalayi pěstuje výborný červený čaj. Pije se obvykle kolem jedenácté hodiny dopoledne a kolem čtvrté hodiny odpoledne. Často neslazený, ale v oblibě je i sladký a s mlékem. Namáčejí si do něho sušenky.

Khasi kuchyně má jednoduché a oproti jižní Indii ne tak ostrá a pálivá jídla. Cibule, česnek, zázvor a kurkuma jsou základem skoro každého pokrmu.

Rýže, rýže a zase rýže

K večeři, obědu, ale (pozor!) i k snídani je neslaná rýže. Bílá, červená, černá a nebo lepkavá („sticky rise“). K snídani se jí s cizrnou.  K obědu a večeři s polévkou z červené čočky („dhal“), nějakou zeleninou, nejčastěji dušenou dýni, papájou, zelenými fazolky, nebo špenátovými listy. „Yam, yal“ a různé druhy sladkých brambor. Jedí všechny druhy masa, ale nejoblíbenější jsou sušené rybičky („dry fish“). K dochucení pokrmu připravuji různé druhy „čatní“. Při svatbách nebo různých oslavách si můžete vybrat až z 12 jídel.

Z ovoce se tu jí ananas, papája, mandarinky, karambola a banány.  Náš areál se nachází uprostřed pralesa, proto prý není divu, že tak třikrát do roka navštíví náš refektář taky nějaká hladová opice.

dobrovolnice Lucie