Toto mi utkvělo v paměti z Cagliera, tedy přípravného kurzu Adopce nablízko. A snažím se podle toho prožívat první dny v Rundu.

Hudba a tanec!

Hned když jsem přijela do Salesiánského střediska v Rundu v Namibi, dýchla na mě hned ta typická Afrika, na kterou jsem se tolik těšila. Děvčata měla na sobě tradiční oděvy a přivítala mě hudbou a tancem.

Následující dny jsem zjistila, jak moc je pro místní hudba a tanec důležitá. Žádná mše svatá se bez ní neobejde. I když v kostele je jen pár babiček, a u nás by normálně byla v takovém počtu tichá mše, tady to žije a zpěv se rozléhá do okolních domů.

A co teprve, když jsem se mohla zúčastnit slavnostního prvního svatého přijímání. To se tancovalo a zpívaly se gospelové písně skoro čtyři hodiny. Lidé tady jsou také zvyklí různé části mše svaté ukazovat rukama nebo někdy tleskat, takže mše jsou akční dost. Mimo zpěvu a tance ale bylo také pokřtěno sedm dětí a sto čtyřicet věřících přistoupilo k prvnímu svatému přijímání.

Učím se novým věcem

Kromě tance, hudby a prožívání mše svaté se také učím první slova místního jazyka Rukwangali. Je pro mě dost těžký. Čte se dost specificky a slova jsou hodně podobná a dlouhá, tak se mi to těžko zatím pamatuje. Stejně jako mnohá jména a názvy. Nad jmény tady ráda přemýšlím. Všichni mají dvě jména jedno „normální“ a jedno africké, které často souvisí s narozením (například „první z rodu“, „narozen ráno“, „narozen v období velkého sucha“, apod.).

Také se učím jíst “rukama”, což by nebylo takový problém, kdybych používala opravdu obě ruce. Musím ale jíst jen pravou rukou, abych levou mohla udělat cokoliv jiného nebo se napít ze skleničky.

Schválně si někdy zkuste doma sníst jen pravou rukou (jako já dneska například já) rýži, červenou řepu, kuře a rybu, ze které jednou rukou a pusou vytahujete kosti!

Ale hlavně se snažím a učím tady se všemi žít a prožívat co nejvíce momentů. Ať už to jsou kněží v komunitě, lidé z farnosti nebo děti, se kterými pracuji. Každý má své místo tady, i v mém srdci a přeji si abychom se od sebe toho navzájem naučili v následujících měsících co nejvíce.

Dobrovolnice Terezie