Jak to vypadá, když si děti mají ztvárnit svůj svět snů? Co v onom barevném světě nesmí chybět a co naopak můžeme klidně škrtnout? O tom nám píše Anežka, dobrovolnice v Bulharsku.

Přijali jsme pozvání sester františkánek na jejich příměstský tábor v bulharském městečku Rakovském. Tak jsme nasedli do vyhřátého auta, vzali jsme sebou hodně barev a štětců a vyrazili ze Staré Zagory.  Jeli jsme s cílem zjistit, jak by děti chtěly, aby vypadal svět, až  budou velké.

V kostele archanděla Michaela na nás čekalo asi 120 dětí, ale naštěstí jsme měli k ruce skoro 20 schopných animátorů. Po modlitbě se vyrazilo na stinné prostranství vedle kostela, kde se děti rozdělily do skupin. Nejprve měly krátký prostor se ve skupině seznámit, a pak společně diskutovaly o tom, jak by chtěly, aby vypadal svět, až budou velké. Každá skupina ztvárnila ten svůj barvami, které jsme přivezli. Nebylo však jednoduché se k nim dostat, někdo musel jít v trakaři po rukou a někdo pozadu s pingpongovým míčkem na lžíci…

Svůj vysněný svět skupiny vybarvily všemi barvami a také své ruce a možná nějaká barva skončila i na tričku. Nakonec jsme se všichni opět sešli v kostele, kde nám děti svůj svět představily. Každý vypadal možná trochu jinak, ale nelišil se v důležitých věcech jako přátelství, krásná příroda, dostatek koupališť a hlavně aby nebyla škola. Takže po ní se dětem určitě nestýská a prázdniny mohou pokračovat dál.