Když se řekne misionář, vždycky si mi objevil před očima stařeček s bílými vousy, který pobíhá mezi černoušky. Občas jsem si dokázala představit, že se může jet na misie i někam do Indie nebo Latinské Ameriky, ale do Evropy? Co by tady misionáři dělali? A přece je tomu tak.

Na třetím přípravném víkendu Cagliera nám Zdíška povídala o svých zážitcích z misií v Albánii, Maruška nám zase předávala zkušenosti z Anglie. Jako sedmnáctiletá holka se přihlásila na přípravný kurz Cagliera a jen co oslavila osmnácté narozeniny, si sbalila svůj uzlíček s buchtami od maminky a vyrazila na dobrovolnou službu do Anglie.

Vše završil Adam, který se v létě vydal na cestu do Mongolska. Během večera nás zasypal hromadou zážitků, například jak honili domácí prase kolem kostela, jak se staví jurta atd. Jako bonus nám připravil pravý mongolsky čaj. Čaj byl slaný a s mlékem, že by to byl výstavní skvost Polreichovy kuchyně, se říct zrovna nedá, ale i tak jsme jej rádi ochutnali. Večeře celkově byla výborná a po ní následovaly mongolské hry, o kterých byl Adam přesvědčený, že nás (dospěláky) bavit nebudou. Nakonec se ukázalo, že jsme v hře vymýšleli ještě větší kulišárny než děti.

Kromě zážitků ze zahraniční nás také čekala řada vzdělávacích bloků o vývojových fázích dítěte, o PR, budování vztahů s okolím, dárci atd.

Víkend uběhl, ani jsme se nenadáli. Už se těšíme opět na další setkání v lednu, tentokrát na Velehradě.