Je to pár týdnů, co jsem se vrátil z dvouměsíční dobrovolnické služby v Mongolska. Salesiáni tu mají celkem tři centra. Jedno je v hlavním městě Ulaanbaataru [Ulanbátáru]. Vedou dam velkou střední školu, kde se učí svářeči, automechanici, švadlenky, instalatéři a sekretářky. Mimo to je zde i školní družina pro děti z prvního stupně a sirotčinec. Na severu země, ve městě Darchan, jsou také salesiáni. Já jsem byl ale zařazení do nejmenší a nejmladší salesiánské misie na venkově v dědince Shuwuu [Šóvó] nedaleko hlavního města.

Pokud bych měl na popis mých prožitků použít jedno slovo, bylo by to asi „dynamické.“ To se objevovalo ve všech aspektech mojí služby i života kolem. Počasí se neustále a rychle mění, domluva se dynamicky střídala a na moje hodiny chodil stále jiný počet dětí.

To mě přivádí k tomu, co zde vlastně dělal. Většinu času jsem byl vsazen mezi mongolské děti. V oratoři kolem malého ale krásného „jurtoidního“ kostela jsme se s dětmi bavili různými způsoby. Mezi staršími kluky byl velmi populární street basketball a malá Mongolčata se nechávali okouzlovat mým pěstěným plnovousem, který mi nonstop chtěla prohrabávat. Většinu dní jsem ale měl i jasné lekce, kam děti docházely. Nejčastěji jsem učil angličtinu, ale nabízel jsem dětem i jednu vědecko-technickou hodinu týdně. To za mě byla pecka. S pomocí pár věcí, které jsme v podstatě našli na ulici, jsme s dětmi prováděly různé zajímavé pokusy. Například jsem s kluky jednou vytvářel funkční reproduktor, baterii nebo implozi. Řekl bych, že populární byly i lekce kytary, kde byla asi nejpravidelnější účast.

Co ale všechny v našem centru bavilo a na co se vždy těšili, to byly výlety na kolech. Ty organizoval převážně otec Jaroslav, zdejší český misionář. Bylo hezké, že se tak dětem snažil předávat nejen zážitek z pohodové jízdy, ale zároveň je vedl i k odpovědnosti. Každé dítko si odpovídalo za kolo, které zrovna používalo. Pokud se na kole třeba během jízdy něco rozbilo, snažili jsme se pomoct do takové míry, aby opravu zvládlo dítko samo.

Různých jednotlivých příhod a srovnání kulturních rozličností mám v zásobě mnoho tak někdy příště!

Adam