Člověk netuší, jaké věci ho mohou během dne potkat… někdy od rána do večera prostě “hoří”.
Od rána jsem vnímal, že vaření dnes bude na mne. Kuchařka Angela nedošla a já měl volno a také chuť. Pustil jsem se do toho a po 3 a půl hodině jsem měl dost, a to jsem netušil že se teplota nezastaví, a naopak se bude ještě zvedat. Udělal jsem velký hrnec rýže s jedním banánem, kurkumou a kari. Pak jsem udělal velmi dobrou polévku: Slabší vývar z hovězího 4 dny uležený, půl cibule, nastrouhanou mrkev, zamíchaná 2 vejce, rozvařené makarony, čínské nudličky, protlakové koření, petrželka a trošku pepře a sůl. Jako zajímavost jsem dodal zbytek houbové polívky (půl porce), protože jídlo nevyhazuju. Na směs k rýži jsem využil slepičí kousky masa ze včerejška a plechovku zavařených fazolí, plechovku zavařené zeleniny, omáčku ze slepičího masa, vodu a velmi se to povedlo. Pak jsme udělali s Josefem ve zbytku času Amachipsy ze zbylé nšimy z předchozího dne. Oběd byl výborný. Zjistil jsem, že je tu takový nešvar, a to dělat z anglických slov, pomocí přidání předpony “AMA”, slova bemba či slova lokální. Amaegg, amachips, amachicken atd.
Po práci zasloužená odměna a “překvápko”
Byl jsem rád, že jsem tedy uvařil a pak jsem odešel si odpočinout. Většinou se natáhnu, jak vorvaň do postele a spím spánkem polomrtvých. Za 10 minut celá se budím a vím, že je třeba se nachystat a jít do oratoře, přičemž sotva jsem vyšel tak jsem uslyšel zvláštní zvuky. Byl to požár. Někdo si asi hrál a ono to blaflo. Vysoká suchá tráva skoro všude, to je fakt peklo. Moc jsem toho nezmohl a většina ostatních kluků chytla paniku a dělala co je napadlo. Já jsem byl nakonec rád, že Bůh to má nějak ohlídané a škody nejsou tak strašné, ale oheň možná ještě někde hoří, kdo ví. Pozemky jsou obrovské a vítr hnal oheň daleko. Domy jsou v bezpečí, aspoň dnes. Blbý je, že jako hasič, a to dokonce proškolený velitel hasičů, jsem bez bot mohl dělat prd. V žabkách jsem tak jen natočil 2 videa a říkal si kam to až půjde. Náš domeček ještě teď smrdí spáleninami, které šly z venku. Vtipný bylo, jak většina studentů měla v ruce ulomenou větev a běželi proti ohni s pocitem, že mu asi dají na frak.
Když hoří i srdce
Do oratoře jsem došel o 40 minut později a celkem jsem zíral. Klíče nikde a otevřeno. Jasný důkaz paniky a nepromyšlených kroků. V oratoři jsme hráli basketbal s dětmi a některé kluky jsem naučil pravidla, sám jsem potrénoval a velmi mne to baví, asi přestanu cílit na fotbal a budu hrávat basket. Po oratoři následoval klasický růženec a po něm jsem potkal zajímavého človíčka s kterým jsem se bavil o Bohu a proč chodím do kostela. Zajímal ho můj názor a velmi uctivě mluvil a děkoval. Občas je prostě důležité, že ve vás je “oheň” a Bůh koná. Ne vy, ale Bůh to dělá a máte možná takovou moc, že by i hory padaly pro vaši víru.