Jídlo je součást kultury. Nejen o tom, jak se chovat při stolování v zahraničí a jiných kulturních rozdílech jsme se dozvěděli na již 5. přípravném víkendu nejen od bývalých dobrovolníku, ale i od nečekaného hosta z dalekých krajin.

Jak se to stalo? To už je za námi 5 víkendů? To jsou asi otázky, které proletěly hlavou nejednomu budoucímu dobrovolníkovi po uplynulém víkendu. Začal poklidně, klasicky v pátek večer online křížovou cestou. Nejkrásnější na ní bylo to, že jsme si jednotlivá zastavení Pánovy cesty rozdělili do dvojic a tak každé zastavení obsahovalo “kus z nás”. Po úvodních informacích jsme šli spát, celí nedočkaví, co nám sobotní den přinese. Sobotní ráno jsme začali modlitbou a poté interaktivní přednáškou naší bývalé dobrovolnice, paní psycholožky Bětky Sapákové na téma “Rizikové chování dětí a dospívajících”. Svůj výklad proložila názorným videem o citové vazbě a útržky z rozhovoru s norským psychologem Larsem Lysterem o chování dětí a jeho poruchách. Věřím, že jako budoucí dobrovolníci jsme si tak mohli osvojit, jak děti a jejich chování (mnohdy mylně považované za zlobivé) pochopit a následně tomu přizpůsobit náš přístup k nim. Po krátké přestávce jsme si představili “měsíční” chléb budoucího dobrovolníka, psaní článků a sdílení našeho dobrovolnického světa.   Po obědě jsme se opět setkali, tentokrát nás vítal veselý a vždy plný humoru Gambi (Pavel Ženíšek), který si pro nás připravil pár slov na téma “Interkultura”. Svůj výklad zahájil pohybovou aktivitou – vyslal nás do ulic a do okolí, buď pořídit fotku nějaké části cizí kultury, která se smíchala s tou českou, anebo se zeptat nějakého cizince žijícího v Česku, jaké to tu vlastně pro něj je a jaké vidí rozdíly. Poté jsme usedli zpět k obrazovkám a každý sdílel své úlovky z krátkého výletu. Po vzoru hesla ‘láska prochází žaludkem’ se na obrazovkách objevilo nemálo fotek restaurací a jídel z jiných kultur. Gambi nás následně upozornil na rozdíly v kulturách – že třeba není slušné, k jídlu čuchat, že si musíme dávat pozor, jak a komu podáváme ruku anebo jestli je dobré rozhodnutí smrkat u jídla. V průběhu jeho poutavého vyprávění se k nám postupně začali připojovat bývalí dobrovolníci (a někteří současní), kteří nás posléze v jednotlivých skupinkách obohatili o své zkušenosti z cest a trpělivě odpovídali na naše zvídavé otázky. Celé setkání jsme završili mší svatou, po které následovaly krátké organizační ohlášky. I když kvůli nynější situaci nebylo možné plánovaný nedělní výlet v Brně podniknout, celý tým dělal vše pro to, abychom alespoň ve virtuálním světě strávili požehnaně společný čas. Za to jim patří velký dík.

Terka Sovová