Večer před 1. nedělí adventní vypadal podobně jako předešlé roky doma. Větvičku k větvičce, omotat nití, udělat věnec, ať zítra první svíčka svítí.

Advent, čas přípravy na Vánoce, jsme v Kazanlaku začali duchovním zastavením o poselství Vánoc. Koncem týdne se prožívání adventu změnilo, když nás navštívila teta korona.

Někteří z nás byli pozitivnější, a tak nastalo karanténní období – čas, kdy jsme prožívali advent ve skupinkách, ale zato více intenzivně, aspoň já jsem to tak vnímala.

Poté co nám skončila karanténa, dostalo se i na materiální přípravu na Vánoce: pečení cukroví a pomoc Dědovi Koledovi s dárečky.

Kvůli koronavirovým opatřením nebyla možná vánoční besídka, kde se děti můžou setkat s Dědou Koledou osobně. A tak jsme si vydali s krosnami plnými balíčků od Dědy Koledy k nim domů. Byla to krásná setkání. Děti měly velkou radost a my taky.

23.12. jsme společně s celou komunitou začali oslavy Vánoc po česku, tentokrát v Kazanlaku. Ryba, salát, cukroví, koledy a posezení u stromečku s nadílkou. Moje první Vánoce mimo moji rodinu a farnost, bez lidí, bez kterých jsem si je nedokázala představit, byly díky komunitní rodinné atmosféře nádherné. Na Štědrý večer jsme s dětmi a farníky prožili půlnoční mši svatou a tak oficiálně zahájili letošní koronové svátky vánoční.

A protože k svátkům patří i sváteční procházky, vydali jsme se s otcem Jiřím prozkoumat Buzludžu a Šipku, kde jsme se kochali krásnou zimní přírodou.

Závěrem bych Vám ráda popřála nový rok plný Božího požehnání.