5. prosinec je den dobrovolníků. Je důležité si připomínat, že jsou mezi námi lidé, kteří svou práci a svůj čas neměří na peníze a výhody. 

Každý den se můžeme znovu a znovu přesvědčovat, že dobrovolníci mění svět. A mění ho k lepšímu. Boří hranice strachů, nejistot, bolestí, smutků, samoty. Malá ukázka z dopisu dobrovolnice Nelči Vicherkové, která strávila jeden rok v Keni: “Jsem vděčná za ten čas, který jsem zde mohla strávit, protože to byl krásný čas. Čas učení. Čas práce. Čas naslouchání. Čas pomoci. Čas blízkosti. Čas spolupráce. Čas fotbalu. Čas radosti. Čas absurdních situací. Čas modlitby. Čas s Bohem. Čas, kdy jsem si mohla uvědomit, co znamená dobrovolnictví. Co znamená nezávidět a nepovyšovat se. Co znamená odvaha. Co znamená zbabělost. Co znamená zlost a hněv. Co znamená hloupost. Co znamená křehkost. Co znamená pokora. Co znamená odevzdanost. Co znamená nezištná láska. Co znamená misie. Avšak odjezdem domů čas misie neskončil. Pokračuje zde, v České republice. S mou milovanou rodinou, přáteli i s Vámi. Děkuji Vám za podporu, za každý pozdrav, úsměv, fotku, modlitbu a peníz, který jste mi do Keni poslali. Za milé přivítání v domovině. Moc si toho vážím a jsem Vám velice vděčná.”

Asanteni sana!

  Den dobrovolníků vyhlásila OSN roku 1985, slavit se tak mohl až od roku 1986, kdy jsme si poprvé připomněli jak jsou dobrovolníci důležití v prospěch společnosti. Práce dobrovolníků je neustálá, nedá se spočítat a zapsat do tabulek. Je ale nenahraditelná.