Během uplynulých čtrnácti dní jsem se více zaměřil na jazykovou bariéru a konečně převážně rozumím, o čem se kolem mě lidé baví. Ještě se naučit mluvit a krásně tady zapadnu.

Měl jsem příležitost se více bavit s místní mládeží. Není vždy lehké se o něčem bavit, ale když už fakt nevím, tak pantomima pomáhá. Je to krásný pocit když místní děti baví hra, kterou jste vymysleli.

Také na výlety byl čas. Nejvíce mě oslovil výlet do Sofie. Kdy jsme nejprve navštívili sestry karmelitánky, které jsou pod klauzurou a návštěva u nich probíhala “jako ve vězení“. Ale když jsme si s nimi povídali (přesněji, když si otcové povídali) bylo krásné, jak z nich zářila Boží přítomnost a vtipkovali. Nejvíce mi utkvěl v paměti vtip: Přijde řádová sestřička do nebe a protože se celý život  modlí, tak konečně v nebi může povídat. V tom přijde sv. Petr a říká: “Prosím ticho, ve vedlejším pokoji spí saleziáni”.

Další den jsme jeli na prohlídku Sofie. Navštívili jsme kostely, měl jsem tu možnost nahlédnout do pravoslavného kostela, kde zrovna sloužil mši biskup. Po procházce Sofie jsme šli na schůzku s panem velvyslancem České republiky. Tak bylo příjemné slyšet český jazyk.

Včera 25.11 byla tzv. Červená středa, je to okamžik kdy si připomínáme trpící křesťany ve světě a modlíme se za ně. Probíhá to tak, že se nasvítí kostel na červeno z venku a my se modlíme.