Země je rudá nikoli od krve, ale od betelu. S několika studenty dřepíme už skoro celý den u patníku na rohu ulice, kde se v Keremě nachází tržiště, a čekáme na náklaďák přivážející zásobník na vodu z Moresby.

Po cestě dlážděné plechovkami, obaly od sušenek a slupkami od betelových ořechů proudí davy lidí sem, aby večer, když se slunce pomalu začne sklánět za obzor, mohly proudit zase zpět k pobřeží a do džungle. Hořící tabák zabalený do novinového papíru, stánek se smaženými párky a rybami a nespočet zapálených hromad s odpadem vytváří specifický zápach, který celému místu dodává na již tak značné odpudivosti. Jako supi kroužící kolem zdechliny, krouží kolem trhu houf zanedbaných pouličních psů dychtících po jakémkoli zdroji potravy.

Připojil se k nám Kake, Papuánec vykládající úspěchy svého života. Používá angličtinu, ze které volně přechází do pidginu nebo svého kmenového jazyka. Podle úspěchů, které se mi podařilo zaznamenat se jednalo přinejmenším o papuánského Jardu Jágra. V tok pisinu by pak zasloužil označení mauswara.

Slunce už zapadlo a my zklamaní starozákonním čekáním na hrdinu, který stále nepřichází, odjíždíme zpět do Araimiri a doufáme, že příště snad bude výprava o jeden zásobník na vodu úspěšnější.

Chvilka poezie

Keremo, Keremo! Keremo, Keremo, v zemi zdejší není nikdo zlejší. Ty rány léčíš solí, cukrovku medem, léky se v tvých rukách stávají jedem.

Antimalarická Ať si kdo chce, co chce, říká, na malárii dej antimalarika.

Tmavočerný svět Středa, čtvrtek, tak i pátek. Všude je to samej Pátek.