Dobrovolnicím se nevyhnout různé nástrahy, kohoutí nálety jsou jedním z nich

Paní Slavka žije v malé vesničce v Dalboki. Zvláště v těchto dnech je sama. Syn odjel do Španělska vydělávat peníze. A tak zůstává jen s fenkou Norou, slepicemi a  kohoutem. Otec Martin k ní na vesnici jezdí a občas mě brává s sebou. Jednou za mnou přišel, že jede k babče a jestli nechci jet s ním pomoci mu s ledničkou. Sehnal ji po několika telefonátech u jednoho studenta. Před cestou ještě vyplňujeme deklarace o pracovní cestě (abychom mohli z uzavřeného města) a  vyjíždíme. Na okraji města stojí policie, předkládáme deklarace, občanky a bez problému můžeme pokračovat v cestě. O kus dál potkáváme u silnice prodavače sazenic; Martin neváhá a kupuje rajčata, papriky a lilky.

Organizace práce Slavce jde

Babča nás vítá. Sedí na lavičce a užívá si krásného počasí. Okamžitě chce, abych si sedla vedle ní. Ukazuji jí rostlinky a Martin ji seznamuje s příběhem ledničky. Po chvilce se vydáváme na zarostlé políčko. Abychom byli rychlejší, práci jsme si rozdělili: Martin okopává, já sázím a babča radí. Ještě zalít a jdeme umístit ledničku. Uvnitř si sedáme na kus řeči. Na stolku si všímám uschlé kytičky, a tak ji jdu na dvorek vyměnit. Přede dveřmi pozdravím volně pobíhající slepice, které loudí o trochu vody. Dám jim vodu a zamířím k šeříku. „Fuj co to!“ leknu se a otočím.

Útočník je zákeřný

Za mnou kohout, chystá se k dalšímu náletu na má lýtka. Ubránit se dalším útokům je obtížné, odháním ho, podupávám, on však je čím dál zuřivější. Zkouším utíkat, ale marně – stíhá mě dál. O kus dál popadám klacek a zkouším kohouta držet co možná nejdál od sebe. Sleduje každý můj pohyb. Pokouším u toho utrhnout alespoň 3 větvičky rozkvetlého šeříku a pak rychle a přitom opatrně utíkám do domku, zavírám dveře a vydýchávám se. Tenhle boj jsem vyhrála jen tak tak. Při loučení si mě tam chce babča nechat, ale radši jedu s Martinem. Však kdo ví, jestli by kohout příště nevyhrál. Další informace o Bulharsku se můžete dočíst zde:  bulharsko.salesiani.cz