Tuhle jsem přemýšlel jakou proměnou by musela projít česká přísloví, aby byla pro místní obyvatelstvo, tak jak se mi ho podařilo doposud poznat, platná a srozumitelná.
Myslím, že následující úpravy by mohly být dostačující.
• Kdo chce psa bít, mačetu si vždycky najde.
• Komu se nelení, tomu se vysmějí.
• Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi papuánec. – v PNG se mluví zhruba 700 jazyky z nichž asi 300 nevykazuje mezi sebou žádnou příbuznost, uředním jazykem je angličtina, tok pisin a motu.
• Mrtvej (zpravidla), kdo dává, mrtvější kdo nebere.
• Darované slepici na hlavu nehleď – často už žádnou nemá.
• Dvakrát měř, jednou řež. – to by se dalo ponechat v původním znění, uplatňováno to tady je ale zejména ve vztahu muže k ženě.
• Tak dlouho se chodí pro komáří štípnutí až malárii dostaneš.
• Peníze za oko, peníze za zub. – Spáchat tady můžete snad cokoliv, když máte dost peněz na to, abyste postiženou stranu vyplatili; př. nechcete-li být otcem, ale jste jím, tak zaplatíte kolem 5000 Kina (30-35 tisíc Kč) a k tomu nějaký prase a vše je zapomenuto.
• Kde nic není, už jen smrt bere.
• Království za betelovej ořech.
• Amoxicillin, půl zdraví.