3.2. 2018

Nadešla chvíle, abych představila o koho se tu kromě dětí také staráme. Protože sem zabloudí i děti, tak tu mám jeden článek určený především jim. Naše zvířectvo … seznamte se, prosím! Naše komunita má také hlídače. Tři. Caramelo /karamelo/, Ninu a Blancu /blanku/:   Najít si vztah k našim psům pro mě byla velká výzva, protože doma jsme psy, co si já pamatuji, nikdy neměli. Zrovna minulý týden na mě připadla služba – dávat jim žrádlo. Naši tři jsou v klidu, spokojí se s kostmi, radostně vrtí ocasem a čekají, až se jim jejich porce naservíruje. Luky, nato jak je obrovská, je poklad. Trpělivě vyčkává, až jí nasypu granule. Zato Nena! Už na 10 metrů začne skákat, pak radostí poskáče mě, když se snažím ji zastavit, myslí si, že si hrajeme a začne mě kousat. Když sypu granule, strká čumák do pytle, když liju vodu, rovnou to hltá z kýble. Když se zlobím a zvýším hlas, udělá loužičku… Velký šok pro mě byl, když mi naše María, co pomáhá uklízet, řekla, že už psy nebude umývat ona a protože je mám tento týden na starosti, tak je mám umýt já! Když jsem si představila svoji lásku ke psům, tak mi ta situace přišla velmi tragikomická. Útěchou bylo, že Nena a Luky se neumývají a kluci dobrovolníci, když viděli, co mě čeká, se nabídli, že mi s umýváním pomůžou. I v tomto vidím krásu vztahů v komunitě / týmu. Další šok přišel při mytí – tolik klíšťat a jak obrovských jsme u každého psa objevili! V životě je stále příležitost objevovat a učit se nové věci. I když kvůli klíšťatům jsem zrovna přes půl světa necestovala. Dobrovolník Luči trpělivě vytahoval ty největší, s rukavicí na ruce jsem se odvážila mu s tím pomoci i já. Korunu umývání tomu nasadila Blanca (v překladu bílá), která nám utekla při sušení a radostí se vyválela po zemi. Fotku nemám, ale vypadala, jakoby asistovala při chemickém pokusu se střelným prachem. Po zahradě nám pobíhají dvě ovce, o kterých jsem si nebyla jistá, co jsou zač. Zmátlo mě, že nemají kožíšek (k čemu by jim ale taky v tom našem horku byl …): Dál tu máme kohouta. Jeho parťák, se kterým bojovali o pozici vůdce hejna, skončil v polévce: Slepice s kuřátky, která se vylíhla nám (!): Před měsícem jsme koupili kačeny a z maličkých mláďat vyrostli tito obři: Někde v zahradě je také schovaný leguán, pokud ovšem neprchl k sousedům, protože od prvního dne, co jsme ho vypustili, jsme ho neviděli. Dalším členem zvířectva je želva. Jmenuje se Meche /meče. Nato, že je to želva, se pohybuje dost rychle. Než jsem ji stihla vyfotit, několikrát mi utekla ze záběru: Nejnovějším přírustkem je kotě Pancho /pančo/: Za svůj krátký život už stihl zažít únos. Jednou navečer jsem potkala skupinu farníků, kteří u nás měli poradu a právě končili. Jeden z nich choval Pancha a s širokým úsměvěm mi říká, že přesně takové kotě potřebuje, aby mu dělalo společnost. Jeho společníci se smějí, tak jsem mu s humorem odpověděla, prosím, jen si ho vemte, nám tu po večerech pláče. A šla dál svou cestou. Onen pán to však myslel očividně vážně, protože za dvě hodiny jsem potkala pobíhajícího padre Franklina, který vehementně hledal kotě. Opatrně jsem ´kla, že tu byl jeden pán, který dělal vtípky, že si kotě vezme s sebou. Trvalo to, než padre pochopil moji lámanou španělštinu, poté začal žhavit telefon a pokud jsem dobře rozuměla, měl v úmyslu onoho pána „exkomunikovat“ za krádež kotěte. Po třech dnech se kotě v pořádku vrátilo a mohli jsme zase klidně spát. Ještě týden na moji adresu pak padaly vtípky, že kdybych například chtěla někomu darovat kolo, ať se nejdřív zeptám, apod. Máme tu veselo, ale musím přiznat – je to také velká starost mít v domě takové zvíěctvo. Moc Vás zdravím a přeji radostné dny! P.S. Než jsem stihla poslat tento dopis, přibyl králík Benito: A také jsme nechali ostříhat psi. Tradáá: Vaše Marie