Ve svém druhém dopisu nás Martin Hlaváč opět pozve do indického Assamu, kde právě skončilo horečné období psaní a opravování čtvrtletních písemek. Zároveň naštěstí všechen čas nepatřil jen úmorné práci – našla se příležitost i k cestování, studování hindštiny a dokonce i návštěvě hinduistické svatby!

Rangajan, Assam, India

30. 4. 2015

Drazí přátelé na západě, na východě, ale i všude jinde, poslušně hlásím, že nám skončilo první čtvrtletí. To v praxi znamená opravování čtvrtletních písemek (těch 150 testů psaných špatnou angličtinou a rukopisem mnohdy horším než můj vlastní mi dalo docela zabrat) a zapisování získaných bodů do tabulek. Každé dítě může v prvním čtvrtletí získat celkem 50 bodů – z toho 10 bodů je interní hodnocení a záleží na každém učiteli, za co je udělí, a 40 bodů lze získat vypracováním čtvrtletní písemky. Tyto písemky ovšem nevytváří dotyčný učitel, ale jsou zadávány zvenku. Může se tedy stát, že v testu je kladen důraz na látku, na niž učitel během výuky důraz nekladl nemluvě o výrazně rozdílné úrovni škol ve městech a na vesnici. Poněkud mi to připomíná obtíže spojené se státní maturitou, ale tu jsem nikdy svým studentům nezadával, proto nemohu posoudit. Snad byste se chtěli zeptat, proč se tento systém teda vůbec používá? Inu jedním z důvodů může být tentýž záměr jako u státních maturit, tzn. srovnatelnost škol. Dalším důvodem, který mi prozradil náš pan ředitel je, že někdy mají učitelé sklon dávat (či dokonce prodávat) testové otázky svým žákům v předstihu před konáním písemek – takový žák potom přirozeně dostane velmi dobrou známku, i když jeho lenost je nepoměrně větší než jeho znalosti. A to je jaksi nefér, ne? Pokud jde o mé třídy, sedmáci dopadli vcelku dobře, páťáci tak padesát na padesát a u čtvrťáků nastal výše zmíněný problém se zadáváním testů – některé otázky byly formulovány jinak, než jsou čtvrťáci zvyklí (což je pro ně v angličtině problém) a některé otázky byly nad úroveň naší školy. Nicméně má to jeden pozitivní efekt, a sice že žáci teď mají trochu větší chuť něco dělat. A navíc stále ještě mohou nepropadnout. Překvapilo mě, že učitelé vyplňují tabulky s hodnocením žáků ručně na papíry. Musí několikrát přepisovat stejné hodnoty do různých papírů, počítat součty na kalkulačce a tráví na tom docela hodně času. Ptal jsem se, jak jsou na tom s počítačem a excelem a prý loni tady byl nějaký učitel, který tabulky vyrobil, a sázelo se do počítače. Jenže letos tady není, a tak to zas píší ručně. Přitom ve škole počítač je a ty tabulky by v něm taky měly být. Asi jenom chybí někdo s iniciativou, protože dotyčný pan učitel teď pracuje jinde. Ředitel by sice mohl učitelům nařídit, aby pracovali v excelu, jenže ne každý učitel je toho schopen. Navíc kromě školy má ředitel na starosti ještě pár dalších věcí, takže předpokládám, že na tohle už jednoduše nemá kapacitu. Ono se taky není čemu divit, když na jednom člověku stojí škola s dvanácti třídami, výstavba ubytovny pro studenty, jejíž první (a poslední) patro se pozvolna dokončuje, vedení místní čtyřčlenné salesiánské komunity, spolu vedení technického učiliště, občasné provádění nákupů potravin a kdo ví, co všechno ještě. Prostě salesiáni 🙂 Nutno dodat, že to všechno víceméně funguje. Ne sice s nejvyšší možnou efektivností, ale funguje to. Pokud jde o to ruční vyplňování tabulek, už jsem to začal s ředitelem řešit. Buď zprovozním ty staré tabulky, nebo udělám nové. Před třemi dny sem přišel jako dobrovolník klučina ze státu Tamil Nadu (jih Indie). Jmenuje se Francis. Studuje matematiku a jeho profesor ho poslal na dva měsíce na zkušenou do jiného státu, aby si mimo jiné procvičil angličtinu. Je to poprvé, kdy opustil svůj stát a mám trochu dojem, že i poprvé kdy je dál od domova. Je dost nesmělý, a když ho někdo přímo neosloví, většinou sám mluvit nezačne. Z otců má asi dost respekt, protože těm někdy neodpoví, ani když se ho na něco jen tak konverzačně zeptají (a oni si pak lámou hlavu, jestli má hoch nějaký problém nebo je to jeho přirozená povaha 🙂 ). Francisovou pracovní náplní je učit ve škole. S tím podle všeho problémy nemá. Občas si s ním popovídám, případně mu navrhnu, co by mohl dělat ve volných chvílích. Sám totiž moc velkou iniciativu nemá a otec se mu nemůže celý den věnovat. On totiž otec o tohoto dobrovolníka nežádal, ale naopak mu umožnil, aby přijel na zkušenou. Ne, že by tady snad nebylo potřeba víc lidí, práce je víc než dost, ale přijet sem jako dobrovolník jen na dva měsíce je z hlediska školy kontraproduktivní – nějakou dobu trvá, než se člověk zapracuje, někdo se vám musí věnovat a vysvětlit vám vaše úkoly, děti si zvykají na nového učitele a učitel si zvyká na ně apod. Osobně mám dojem, že jsem se pořádně zapracoval až teď po těch čtyřech měsících učení. Minulý měsíc jsem tady měl na návštěvě svou sestru a Jonáše (ten, co dělá dobrovolníka v Golaghatu) přijeli navštívit rodiče. Navštívili jsme pár míst v Dillí, Taj Mahal a v Assamu pak národní park Kaziranga a několik vesnic v okolí. Více se o tom snad už brzy rozepíšu na blogu. Mimochodem tahle návštěva byla důvodem, proč jsem neměl energii na psaní článků na blog. Poté co sestra odletěla zpět domů, jel jsem navštívit svého indického kamaráda do státu Himachal Pradesh. U nás byly totiž zrovna krátké prázdniny a u nich byla svatba – prostě když se daří, tak se daří! A tak jsem poprvé viděl indickou svatbu v hinduistickém stylu. Více opět časem na blogu. Ale zpět do Rangajanu. Téměř denně nám krátce zaprší. Teplota se různě mění. Včera bylo přes den dost vedro a dneska je zas příjemně pod mrakem. V průměru se ale otepluje. Rýžová pole začínají být nasáklá vodou a vesele na nich raší tráva. Za pár týdnů už tam bude vesele rašit rýže. Nepálské zemětřesení otřáslo pouze místními médii – v novinách jsou články o tom, kolik lidí zahynulo či bylo zraněno a to jak v Nepálu, tak i v Indii. Fyzicky jsme žádné třesení nezaznamenali. Začínám se trochu víc soustředit na studium hindštiny. Konkrétně se snažím naučit číst, abych byl schopen samostatně používat slovník. Některá písmena jsou dost matoucí, protože na první poslech je zvuk úplně stejný. Třeba včera mi hodnou chvíli trvalo, než jsem pochytil dva různé zvuky pro „s“. Jednou je to naše klasické „s“ a jednou je to něco jako „s“ jenom musíte jazyk dát trochu víc za zuby. Na poslech mi to pořád přijde dost podobné, ale když správně natvaruju jazyk, prý to říkám správně. Abych si trochu zlepšil sebevědomí, neodpustím si dodat, že oni zas mají mimo jiné problém s výslovností písmene „ř“. Většinou z nich vyleze jen takové divné „r“ 🙂 Mějte se krásně a zas někdy na přečtenou! Martin Hlaváč Celý dopis si můžete přečíst zde:Indie-dopis02-Martin.pdf a na Martinově blogu http://doindieazpet.blogspot.in/2015/04/2-dopis-z-indie.html si navíc můžete i prohlédnout další fotky.