Prostřednictvím prvního dopisu naší dobrovolnice Anny Šenovské můžeme nahlédnout do života v City of Hope, centru pro dívky na předměstí Lusaky. Pozdravy, které nám Anička posílá, jsou tentokrát doopravdy vřelé, vždyť říjen je v Zambii nejteplejší měsíc v roce!
Zdravím do Česka!Tak už to je více jak měsíc, co jsem přijela do Zambie, s čímž souvisí závazek prvního dopisu. Tímto se omlouvám za zpoždění, ale internet tady není moc funkční. Navzdory těm šesti týdnům stráveným v Africe se stále kolem sebe rozhlížím plná euforie a na vše se dívám očima malého dítěte, Zambie je prostě úžasná!
Přijela jsem do střediska sester salesiánek City of Hope na předměstí Lusaky. Rok dobrovolné služby tu strávím společně se třemi dobrovolnicemi z Německa a dvěma z Polska. Bydlíme v centru společně s asi 50 chudými holkami, kterým se snažíme svou přítomností zpříjemnit život. Navíc je součástí komplexu velká škola, do které chodíme dopoledne pomáhat. Škola je na africké poměry kvalitní a tudíž i placená, výjimka se samozřejmě vztahuje na našich 50 holek, které do školy chodí zadarmo.Škola nám začíná v 7:30. Já jsem dostala přidělené osmačky. Jsem asistentka, takže učitelům pomáhám opravovat různá cvičení atd. Nejvíce využitá si připadám v hodinách matematiky, protože holky v ní opravdu tápou. Probírají už docela složité věci, ale stále nezvládají malou násobilku a veškeré sčítání přes 10 probíhá na prstech a přes 20 sčítáním pod sebou na papíře. Stanovila jsem si cíl, že po čas mého pobytu budu holky otravovat tak dlouho s malou násobilkou, dokud ji nebudou umět.Po obědě (jen tak pro informaci: každý den jíme to samé) jdu zpátky do školy, kde mám přípravku s holkami v 10. třídě (zdejší systém školství funguje na 12 třídách, podobně jako v USA). Pomáhám jim s úkoly a většinou dovysvětluji matiku. Desáťačky jsou na tom se znalostmi matematiky velmi podobně jako osmačky.Po škole se věnujeme našim 50 holkám. Procvičujeme čtení s těmi mladšími, pak sportujeme, nebo tvoříme různé ozdobné předměty, které se pak prodají a peníze putují přímo k holkám. Každý den k večeru se všichni sejdeme a modlíme se společně růženec. Což je vskutku nádhera, protože místo druhého a čtvrtého desátku holky zpívají mariánské písničky v lokálním jazyku cinyanja a doprovází se na bubny.Tolik k mému dennímu programu. Víkendy máme volné, což využíváme k návštěvám města. Do města se dopravujeme zdejšími autobusy – což jsou minibusy pro 14 lidí, ale většinou v nich sedí 20 lidí. A autobus prostě neodjede, dokud se zcela nenaplní, žádné jízdní řády tady nefungují. A to je skvělé, protože to znamená, že autobus jezdí vlastně pořád.S pomocí františkánů, kteří sídlí nedaleko od City of Hope, se mně a německým dobrovolnicím podařilo získat povolení k pobytu. Po třech týdnech, což je nejspíš rekord. Někteří dobrovolníci prý povolení dostali až ke konci pobytu. Samozřejmě do toho byly zapletené konexe a trochu šmelení, protože jsme do formuláře napsaly, že celou dobu pobýváme s františkány, kde studujeme na jejich univerzitě. Inu, hlavně, že to povolení máme.Toliko asi k mému prvnímu měsíci v Zambii, kde máme teď opravdu vedro, říjen je nejteplejší měsíc.Posílám tedy vřelé pozdravy do Česka,Anna.
