Dnes se ve zpátky do minulosti podíváme na to, jak je to ve skutečnosti se slavením Adventu a Vánoc v Zambii.
Krátce před první nedělí adventní mě napadlo uplést adventní věnec. Obkreslila jsem misku a pokličku na karton – základ by byl. Větší problém ale bude najít jehličnatý strom. Marně jsem se Chrisovi pokoušela vysvětlit, že nechci listnatý, ale takový, co vypadá jak vánoční stromek. A tak jsme se s Matějem, krabicí a kleštěmi vydali na okružní výpravu „najdi jehličnan“. Nakonec jsme našli cypřiš, který vypadá jako naše túje. Super. Jelikož bylo ten den v kanceláři opravdu hodně práce, celou dobu jsem pletla. Každý, kdo šel kolem, se ptal, co to je a jestli upletu čtyři, na každou neděli jeden. Nevěděla jsem, že adventní věnec je tak málo rozšířený. V našem kostele ho vůbec neměli, ale v Kazembe jo.
V Zambii zněly i české koledy
Vánoce jsou v Zambii celkově úplně jiné než u nás. Nepeče se cukroví, žádný bramborový salát a ryba, vánočka, koledy, ani vánoční stromek. Na Štědrý den mají místní večeři jako obvykle, nic speciálního a večer jdou do kostela. Opravdové slavení Vánoc přichází až 25. 12., kdy se už slaví od rána. Mše, popíjení, na oběd i večeři připravují specialitu – kuře. K tomu nshima (kaše), listí z kasavy a voda. Ti, kteří si to můžou dovolit, koupí třeba Pepsi nebo Mirindu. Někteří si dávají dárky, ale spíš výjimečně. Ve většině případů nesedí rodina u jednoho stolu. Muž sedí sám a pak odchází s ostatními muži slavit a popíjet. Ženy pak slaví spolu. V komunitě bylo slavení jiné. Pekla jsem cukroví, měli jsme umělý stromek i vánoční výzdobu a pouštěli si koledy. Večeřeli jsme spolu s kněžími z Polska, kteří byli u nás na návštěvě, a komunitou ze sousedního Kazembe. Zpívaly se polské koledy i pár českých. Taky jsme měli kuře, brambory, rýži, nshimu, párky a listí, samozřejmě.Při půlnoční mši zasahovala i farní ochranka
Půlnoční mše vůbec nebyla o půlnoci, ani ve 22:00, ale v 18:30. A v 19:00 jsme ještě nezačali. Dochvilnost místním nic moc neříká. Nebylo ten den ZESCO, museli jsme v kostele svítit přes agregát s občasnými přestávkami, kdy nebylo nutné vidět, co se zrovna vepředu děje. Zelená úsporám! Během mše se i v kabátu nemrzne dvě hodiny jako u nás. Ale vaříte se čtyři hodiny! A to i bez kabátu. Co je tady stejné… 24. 12. najednou stoupne populace věřících v kostele tak o 300 %. A teplota taky. V přední části kostela se nachází Betlém, na trámech visí velké pruhy látky, které se táhnou celým kostelem. Místo vánočních stromků zdobí kostel banánové listí a nám známé cypřišové větvičky pod obrazy křížové cesty. Tanečnice, ministranti, kněží a čtenáři přicházejí průvodem zezadu. Zpívá místní sbor vánočně vybaven novým nástrojem – čtyřstrunnou kytarou (kolíčků je šest), kterou máte šanci slyšet jen v předehře. Všechno je hrozně zdlouhavé. Hlavně průvody. Ať už ten vstupní nebo obětní, při kterém se vytvořil zástup lidí celým kostelem. Přistupovali po jednom tancem ve stylu jeden krok dopředu a tři dozadu. Došlo to až tak daleko, že farní ochranka, čili statná starší žena a muž z ohlášek, museli zasáhnout a některé tanečníky celkem násilím posunout vpřed.
I anděl se snesl
Po evangeliu přišla na řadu vánoční hra. Proto jsem si myslela, že kázání už nebude. Chyba. Bylo. A v Bemba (místní jazyk). Fakt pěkné. Ale zpět ke hře. S dětmi z
oratoře jsme krátce po mém příjezdu začali nacvičovat koledy. A teď přišla naše chvíle je předvést. Během hry jsme měli několik vstupů. Otec Mariusz nás doprovázel hrou na kytaru. Ta jeho měla všechny struny. Místní byli z našeho zpívání nadšení, a když jsme spustili jednu koledu v Bemba, přidali se k nám. Scénka měla taky takové africké komediální zpracování. Andělovi jsem půjčila moje křídla z mikulášské nadílky. Když přiběhl zezadu, dostala jsem záchvat smíchu. Nasadil si je vzhůru nohama. Herodes vypadal trochu jak nějaký egyptský Bůh. Helma z papíru se slepičím peřím, plášť a na zádech měl nápis HERODES. Nejlepší byla ale berla tvarem připomínající klikatý blesk. Na vršku hvězda a celé to bylo zabalené do alobalu.
Turné budoucích popových hvězd
Po dopolední štědrodenní generální zkoušce jsme si se sborem udělali zahradní oslavu, na kterou dokonce děti vybraly peníze a koupily bonbony a džusy v prášku. Upekla jsem koláč, rozdávaly se dárky. Kluci dostali autíčka a holky prstýnky. Najednou se počet zpěváků na zahradě zvýšil, ale mohla jsem obdarovat jenom stálé členy. Dětem jsem během jedné zkoušky řekla, že až to všechno nacvičíme, pak objedeme všechny vesnice kolem. Nějak se toho ti špunti chytli a začali plánovat turné, vybírat peníze a zpěváky, kteří si výlet zaslouží. Hned další neděli se uskutečnil zájezd do Kazembe. Pak nedělní zpívání v Lufubu. Mezitím skončila vánoční doba, tak cvičíme další písně, protože tuto neděli vyrážíme do Mbereshi, další vesnice za Kazembe. Spíš už město, mají tam benzinku! Ester Drastíková
