Objevování Bulharska na tradiční podzimní komunitní dovolené bylo pro dobrovolnice zážitkem.
Plni očekávání, kam až dojedeme naším novým tranzitem jsme dorazili do Kazanlaku. Je totiž potřeba nabrat požehnání a milosti ze mše svaté, což se nakonec vyplatilo. Pokračovali jsme do městečka Elena. Prošli pár kostelů a zakotvili ve zdejší tradiční hospůdce. Připili jsme na zdraví našeho nemocného člena Jardy, který zůstal v teple domova. Jídlo bylo výborné. Nakoupili jsme suvenýry v podobě pravé elenské slivovice a pokračovali v objevování krás Bulharska, tentokrát těch přírodních. Mohu doporučit vodopád Kaya Bunar, kde je možné dojít až na něj a úzkou soutěskou proti proudu řeky možná až k samému prameni. Tam jsem teda nedošla, neboť bych zatměla. Stmívá se už brzy a je třeba ještě dorazit do vesničky, jejíž jméno se ztratilo ve tmě zapomnění. Stejně tak i jméno pana faráře, který nás ubytoval.
Druhý den objevujeme krásy přírody a svalů
Ráno začínáme mší a jedeme do největší jeskyně na balkánském poloostrově, poblíž vesničky Devetaki. Přímo v jeskyních bývaly v minulosti rezervoáry na ropu a taky se tu natáčel film Postradatelní 2. Následně vyrážíme do krásného městečka Lovech. Zamáváme Vasilu Levskému – konečně vysoký chlap a svaly má dokonce ze železa. Pak navštívíme starodávné uličky a muzeum, kde jsou vystaveny kroje a hrnce, které obdivuje hlavně Markéta. Srdíčko jsme si podložili výborným obědem. Věděli jste o spojení borůvkového dipu a smaženého taveného sýra? Delikatesa. Odvážný Donbor ochutnával s úsměvem vepřová ouška, do chvíle, až to Petr Cvrkal nevydržel a půlku talíře ochlupené speciality dojedl. Nakoupily jsme typickou bulharskou keramiku do výbavy a na závěr navštívili kostel a zapálili svíčky za všechny, kteří na nás myslí i za ty, kteří se nás přimlouvají na věčnosti.
Výlet jsme zakončili ve vesničce Staro Stefanovo, kde se zastavil čas. Cestou se jsme se modlili růženec, který náš výlet slavnostně korunoval a dodal Boží ochrany.
