Podzimní dny jsou tady a v Bulharsku se dobrovolnice zahřívají čokoládou
Konečně začal vytoužený sychravý podzim. Cestou na mši mě samotné bylo docela zima a dětem nebylo zrovna nejtepleji. Zatoužili být ve středisku co nejrychleji, a tak mě vyhecovali: „bjagame?“. Jsem si vědoma mého zpomaleného metabolismu, takže vítám pohyb a radost z něj ráda sdílím s dětmi. Nejen během je člověk zahříván, ale i myšlenkou na horkou čokoládu. A protože o co víc se podělíme o to víc máme, jsem dětem o svém snu pověděla a slíbila, když budou hodní na mši, udělám jim horkou čokoládu. Marian s Atanasem zajásali a v mžiku byli na středisku. Poslední sloku písně jsem už vynechala a ze mše odešla o pár minut dřív a ohřála mléko na správnou svařákovou teplotu, počítaje s tepelnou ztrátou, kdy hrnec ponesu přes studenou chodbu. Čokoládu nalévám do hrníčků a dávám rozzářeným očím. „Je to moc horké?“ ptá se Anatas. Já na to: „no, nevím, raději opatrně zkus.“ Hned na to jsem sama sobě dopřála jeden hrníček. Hmm, příjemně horká čokoláda, pomyslím si a mezitím sleduji Atanase, co on na to. V prvním okamžiku se tváří, jako Kevin ze „Sám doma“, když zkoušel kolínskou od strejdy. Hrníček odkládá, že jej nechá ještě trochu vychladnout.
Toliko něco málo z odlišností nás a bratrů Bulharů.
Hořím jako svíce, aneb přepadla mě úvaha v po dušičkový čas
Včera jsme zapalovali svíčky za naše zemřelé. Podzim je v plném proudu a s ním i zvýšená potřeba slunce, nebo alespoň jeho vlastností, které poskytuje. Ohřev klimatizací je na můj vkus poněkud mizerný, a uvažuji, kde se dají koupit tlusté svíčky, které budou co nejdéle hořet. Po mých předchůdkyních jsem tady objevila sice jednu krásnou, taková ta, co se vyrábí krájením a je bohatě zdobená. Doma v ČR jsem měla raději tenké svíčky, vypadaly moc hezky. Ale co z toho? Já chci hlavně teplo.
Tak mě napadá, že je to tak i s námi lidmi. Můžeme být krásní pro okolí, můžeme dělat krásné věci a žít hlavně pro krásu. Ale kdo se ohřeje naším ohněm, když nás nikdo nezapálí? A jak dlouho a vytrvale budeme hořet? A pro koho budeme vlastně hořet? Nebo pro co?
Další otázkou je, čí bude ten oheň, který nás zapálí, pokud nějaký vzplane. Nedokážu odpovědět, není to v mojí kompetenci, ale budu se za to modlit. Přeji všem požehnaný podzimní čas!
