Před pár dny jsem slavila narozeniny. v Ghaně má narozeninový den své tradice, a já se připojila s těmi českými. Pokud chcete vědět, jaký jsem měla den, čtete dál.

Ráno začalo českou snídaní, kdy jsem pozvala i dobrovolníky Magi a Berniho. Už den předem jsem upekla kmínový chleba a udělala mrkvovou, vaječnou a tuňákovou pomazánku. Od Magi jsem dostala avokádovou pomazánku a upekla mi buchtu (ale neměla prášek do pečiva, tak byla trochu tuhá). Snídani jsme si užili hlavně mi evropané, ostatní si netroufli. Ale já si splnila další přání. Poté jsem šla na návštěvu do místní soukromé školy. Strávila jsem dopoledne ve třetí třídě, kde učil starší pán. O tom, co mě zde zaujalo, napíši příště. Ale byla jsem tam ráda, chybí mi Safirka (mateřská školka, kde jsem učila a od září budu učit znovu!!!). Po obědě jsem šla do Boy´s Home a jeden z kluků mi zpíval tuto oblíbenou narozeninovou písničku (https://www.youtube.com/watch?v=4gr-KkP73i4)  Tu jsem si pak zpívala celý den. Během rukodělek jsem dostala od kluků náramek s mým jménem a přívěšek – srdce s mým jménem. Tradicí v Boy´s home a v Ghaně je polití vodou. Mladší kluci vzali hrnky a kýbl a snažili se. Já se snažila, aby z toho taky něco měli a byli mokří se mnou. Ale jsou rychlí a moc se mi to nedařilo. Mokrá jsem se šla do komunity převléknout a po modlitbě a večeři mi přinesli dort, dětské šampáňo a květinu. Sfoukla jsem svíčky, slavnostně jsem ukrojila malý kousek a otec Nicola mě “nakrmil”. Bouchla jsem šampáňo a připili jsme si. Pronesla jsem slavnostní řeč a dostala dárky (hrnek, voňavku a tričko z tradiční látky). Otec Nicola voňavku vyzkoušel a tak jsem navoněla i ostatní. Z trička (velikost XXXXL) si chci ušít šaty. Byla legrace a spousta vtipů. Večer jsem šla do Boy´s home přinést malý kousek dortu pro každého a poslechnout si řeč na dobrou noc. Kenneth vyprávěl o andělech strážných, kteří nás chrání a o tom, že i my se máme snažit být druhým andělem strážným. Nazpátky při hvězdné obloze jsem četla zprávy od přátel a poslouchala jednu písničku jako dárek k narozeninám. Každý den mých narozenin je zvláštní. A i tento byl. Hlavně díky tomu, že jsem si uvědomila, jak moc jsme jeden součástí života toho druhého. Navzájem se ovlivňujeme a (jak se tu učím a pociťují více než doma), náš život nepatří jen nám. Žijeme kvůli druhým a pro druhé. A to nejen ve chvílích veselých, ale zvláště v těch těžkých.