Cesta dobrovolnice do Oceánie není jednoduchá a rychlá, ale stojí to za to

Kontinent jedna – Evropa, ČR

Dobrovolně vybraná 59 hodinová cesta (možno je také dostat se na PNG za 31 hodin) započala v úterý 14. 1. ráno po úspěšně vyhrané bitvě v Tetrisu s kufrem směrem do Dauhá v Kataru.

Kontinent dva – Asie, Katar

14. 1. – 15. 1. Qatar Airways nabízí prohlídku města, a to s užitečnými informacemi pro Evropana v islámské zemi. Zvlášť užitečný poznatek pro mne jako člověka, jež původně před sociální prací vystudoval fotografii, jakým je například zákaz fotografovat ženy v abáje či burce, muže fotografovat na požádání. V praxi to vypadá tak, že víceméně zbudou oči pro pláč namísto hledání nimi úžasné záběry magického prostředí v hledáčku, neb respektovat tamní systém a pravidla je správné ba i nutné. Za to jsem si vysloužila slušné poděkování od dvou mužů v dišdaších, když jsem fotoaparát sklonila ve chvíli, kdy mi vešli do záběru. Teorií je známý také zákaz samostatného pohybu žen po setmění bez mužského doprovodu, v čemž je prý tento emirát u cizinců shovívavější, přesto skutečně vidět kolem 23. hodiny na ulici jen a pouze samé muže je pro ženu zvláštní pocit, asi jako být pomyslným vetřelcem na tak zvané a pomyslné mužské planetě Mars. dobrovolnice Evelína   Asie, Singapur 15. 1. – 16. 1. Singapur je fascinující asijský stát, kde se snoubí tradice s „Hi-Techem“. Pocitově a prý i reálně bezpečnější, než naše vlast. Zvláště fascinující jsou uměle vytvořené tropické zahrady „Gardens by the bay“, s železnými osvětlenými konstrukcemi, na kterých žijí exotické rostliny i kapradiny s výhledem na „Marina bay“ hotel s největším střešním bazénem na světě a buddhistická mystická modlitba v chrámu.

Kontinent tři – Oceánie, Papua Nová Guinea

17. 1. konečně v 6:00 ráno vyčerpaná, ale šťastná v hlavním městě Port Moresby. S otcem a zároveň provinciálem Salesiánů na PNG Alfrédem přijíždíme do hlavního Salesiánského komunitního centra v Boroku, cca 10 minut autem z Port Moresby, které je označováno jako 7. nejnebezpečnější město světa. Tvrdila jsem, že jedu na misii…přemýšlela jsem, zda mám vůbec uveřejnit nějaké fotografie z tohoto místa, protože dle nich se to tváří, že jsem lhala a odjela na dovolenou. Nicméně podle otce Alfréda je prý standardním procesem aby dobrovolník/misionář, jež přijede na PNG, první dny strávil zde v Boroku kvůli adaptaci na nové prostředí a lidi. Po rozhovoru s aspirantem Philipem z Japonska, který strávil pár měsíců v Araimiri, o kterém jsem dopředu věděla jako o své cílové destinaci, kam se vydám pracovat v sobotu 25. 1. a zůstanu do září, mám pocit, že to funguje opačně – nejdřív vás pozvou do nebe v Boroku, potom do očistce v Araimiri. V Araimiri je nutnost nechodit nikde sám, ženy obzvlášť, přes den není elektřina, zapíná se pouze od 18:00 do 22:00 hod., místo bez obchodu, bez signálu a bez internetu s vysokou mírou krádeží. Salesiáni mají na PNG a Šalamounových ostrovech, se kterými PNG sousedí, celkem 9 středisek, z toho 8 jich provozuje školy technického zaměření. Do jednoho z nich v Gabutu mě vzali 20. 1. na prohlídku. Vede ho otec Shoji z Indie, který mne poté vzal na oběd za sestrami, se kterými spolupracují. Se sestrou Shanti, jež je na fotografii bez čepce, budeme společně v Araimiri pracovat. Týden strávený v Boroku byl adaptační oázou. Někdo z komunity odjíždí a někdo stále přijíždí. Moc mě baví, jak je každý z jiného koutu světa. Kněží jsou tři Filipínci, Španěl, Ind, bratr z Argentiny a ze Švýcarska. Všichni jsou milí a příjemní. foto z Boroka a Port Moresby Salesiánské středisko v Gabutu